Studijní plány a sylaby FJFI ČVUT v Praze

-

Aktualizace dat: 25.11.2016

english

Bakalářské studiumJaderná chemie
2. ročník
předmět kód vyučující zs ls zs kr. ls kr.

Povinné předměty

Matematika 3, 401MAT34 Humhal, Tušek 2+2 z,zk 2+2 z,zk 4 4
Předmět:Matematika 301MAT3Mgr. Krejčiřík David DSc. / Ing. Tušek Matěj Ph.D.2+2 Z,ZK-4-
Anotace:Předmět shrnuje nejdůležitější pojmy a věty spojené se studiem vektorových prostorů.
Osnova:1. Vektorový prostor
2. Lineární závislost a nezávislost
3. Báze a dimenze
4. Podprostory vektorového prostoru
5. Lineární zobrazení
6. Matice
7. Matice lineárních zobrazení
8. Soustavy lineárních diferenciálních rovnic
9. Determinanty
10. Ortogonalita
11. Vlastní čísla a vlastní vektory
12. Kvadratické formy
Osnova cvičení:1. Příklady vektorových prostorů
2. Vyšetřování lineární závislosti - úlohy s parametrem
3. Výběr báze ze souboru generátorů, doplnění na bázi
4. Průnik a součet podprostorů - jejich báze a dimenze
5. Sestavení matice lineárního zobrazení
6. Soustavy lineárních algebraických rovnic - i s parametry
7. Gaussova metoda výpočtu inverzní matice
8. Různé metody výpočtu determinantů
9. Příklady skalárních součinů, ortogonalizační proces
10. Hledání vlastních čísel a vektorů Problematika diagonalizovatelnosti
Cíle:Znalosti:
Osvojení základních pojmů lineární algebry nezbytných pro správné pochopení navazujících předmětů, jako je analýza funkcí více proměnných, numerická matematika a pod.

Schopnosti:
Umět v navazujících předmětem využívat nastudované pojmy a věty.
Požadavky:Základní středoškolská matematika.
Rozsah práce:
Kličová slova:Vektorový prostor, lineární závislost, báze, dimenze, podprostor, lineární zobrazení, matice, determinanty, ortogonalita, vlastní číslo, vlastní vektor, kvadratická forma.
Literatura:Povinná literatura:
[1] J. Pytlíček: Lineární algebra a geometrie, ČVUT 2007
[2] J. Pytlíček: Cvičení z algebry a geometrie, ČVUT 2008

Doporučená literatura:
[3] D. K. Faddějev, V. D. Faddějeva: Numerické metody lineární algebry.

Studijní pomůcky:
Text přednášky je na osobních webových stránkách

Předmět:Matematika 401MAT4Ing. Tušek Matěj Ph.D.-2+2 Z,ZK-4
Anotace:Lineární a nelineární diferenciální rovnice prvního řádu. Lineární rovnice vyššího řádu s konstantními koeficienty. Diferenciální a integrální počet funkce více proměnných a jeho aplikace.
Osnova:1. Lineární diferenciální rovnice prvního řádu
2. Nelineární diferenciální rovnice prvního řádu
3. Exaktní a homogenní diferenciální rovnice
4. Lineární diferenciální rovnice vyšších řádů
5. Lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty
6. Kvadratické formy
7. Limita a spojitost funkcí více proměnných
8. Diferenciální počet funkcí více proměnných
9. Totální diferenciál
10. Funkce zadané implicitně
11. Záměna proměnných
12. Extrémy funkcí více proměnných
13. Riemannův integrál funkce více proměnných
14. Fubiniova věta a věta o substituci
Osnova cvičení:1. Lineární diferenciální rovnice prvního řádu
2. Nelineární diferenciální rovnice prvního řádu
3. Lineární diferenciální rovnice vyšších řádů
4. Lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty
5. Limita a spojitost funkcí více proměnných
6. Funkce zadané implicitně
7. Extrémy funkcí více proměnných
8. Riemannův integrál funkce více proměnných
9. Fubiniova věta a věta o substituci.
Cíle:Znalosti:
Osvojit si řešení elementárních typů diferenciálních rovnic s důrazem na rovnice lineární. Seznámit se s diferenciálním počtem funkce více proměnných.

Schopnosti:
Naučit se nové poznatky aplikovat na konkrétní problémy inženýrské praxe.
Požadavky:Úspěšné složení zkoušek z předmětů 01MAT1, 01MAT2, 01MAT3 na FJFI, ČVUT v Praze.
Rozsah práce:
Kličová slova:Diferenciální rovnice, diferenciální počet funkce více proměnných.
Literatura:Povinná literatura:
[1] E. Dontová: Matematika IV, ČVUT, Praha, 1996.
[2] J. Kopáček: Příklady z matematiky pro fyziky II, Matfyzpress MFF UK, Praha, 2003.
[3] J. Kopáček: Příklady z matematiky pro fyziky III, Matfyzpress MFF UK, Praha, 2003.

Doporučená literatura:
[4] J. Kopáček: Matematická analýza pro fyziky II, Matfyzpress MFF UK, Praha, 1998.
[5] J. Kopáček: Matematická analýza pro fyziky III, Matfyzpress MFF UK, Praha, 1999.

Jaderná chemie 115JACH1 Čuba, John - - 2+1 z,zk - 3
Předmět:Jaderná chemie 115JACH1prof. Ing. John Jan CSc.-2+1 Z,ZK-3
Anotace:Definice a vývoj jaderné chemie a radiochemie, jaderná individua, jaderné reakce, přirozená a umělá radioaktivita. Kinetika jaderných reakcí, zákonitosti radioaktivních přeměn. Energetika jaderných reakcí, hmotnostní a energetická bilance jader a energetické poměry při přeměně alfa, beta a gama.
Osnova:1.Vznik a vývoj jaderné chemie a radiochemie, jejich definice a místo mezi vědními obory.
2.Jaderná individua, vlastnosti, symbolika a stabilita atomových jader.
3.Jaderné reakce, jejich třídění, popis a mechanismus.
4.Přirozená a umělá radioaktivita, rozpadové řady.
5.Kinetické zákonitosti radioaktivního rozpadu, parametry charakterisující jeho rychlost, související veličiny a jejich jednotky.
6.Aktivita a množství radionuklidu.
7.Kinetika vzniku radionuklidů.
8.Aktivita soustavy několika geneticky nesouvisejících radionuklidů.
9.Radionuklidy v genetické souvislosti, radioaktivní rovnováhy, kinetika paralelních radioaktivních přeměn.
10.Energetika jaderných reakcí: jaderná energie, exoergické reakce, endoergické reakce.
11.Energetické poměry při jaderných přeměnách alfa a beta, deexcitace emisí záření gama doprovázející jaderné reakce.
12.Rozpadová schémata radionuklidů.
Osnova cvičení:1.Popis a systematika jaderných reakcí.
2.Aktivita a množství radionuklidu.
3.Kinetika jednoduché radioaktivní přeměny.
4.Kinetika přeměny soustavy nezávislých radionuklidů.
5.Kinetika přeměny radionuklidů v genetické souvislosti.
6.Radioaktivní rovnováhy.
Cíle:Cílem je předat studentům základní znalosti o vlastnostech hmoty a jevech chemické a fyzikálně chemické povahy, jejichž původcem je nebo na nichž se podílíjádro atomu a jeho přeměny
Požadavky:Porozumění přednášce podmiňují základní znalosti fyziky, chemie a matematiky v rozsahu vyučovaném v bakalářském studiu.
Rozsah práce:Kontrolou práce studenta je zkouška na konci semestru.
Kličová slova:
Literatura:1.Povinné:V. Majer et al.: Základy jaderné chemie, SNTL Praha, 1981.
2.Doporučené: A.Vértes et al. (Eds.) Handbook of Nuclear Chemistry, Kluwer, Dordrecht 2003.
3.O. Navrátil et al.: Nuclear Chemistry, Academia, Praha, 1992.
4.J. Mizera, O. Lebeda, A. Gosman: Výpočty pro jaderné chemiky, ČVUT Praha, 2001

Fyzikální chemie 115FCHN1 Múčka, Silber 3+2 z,zk - - 5 -
Předmět:Fyzikální chemie 115FCHN1prof. Ing. Múčka Viliam DrSc. / doc. Ing. Silber Rostislav CSc.3+2 Z,ZK-5-
Anotace:V úvodní části je pozornost věnována rekapitulaci termodynamických systémů a termodynamických vlastností ideálních a reálných plynů. Následující kapitoly jsou pak věnovány první, druhé a třetí větě termodynamické a jejich aplikacím. V neposlední řadě je pozornost věnována termodynamické, fázové a chemické rovnováze, jakož i elementárním základům nerovnovážné termodynamiky
Osnova:1. Rekapitulace popisu ideálních a reálných plynů a nultá věta termodynamická. 2. První věta termodynamická a reakční tepla. 3. Druhá věta termodynamická. 4. Třetí věta termodynamická. 5. Termodynamická rovnováha. 6. Fázová rovnováha jednosložkového systému. 7. Ideální a reálné roztoky. 8. Fázové diagramy dvou- a troj- složkových systémů. 9. Chemická rovnováha. 10. Rovnovážná konstanta. 11. Stupeň přeměny. 12. Nerovnovážná termodynamika.
Osnova cvičení:1. Základní termodynamické pojmy. 2. Ideální a reálné plyny. 3. První věta termodynamická, výpočty tepelné kapacity a objemové práce systémů. 4. Výpočet reakčních a skupenských tepel, termochemie. 5. Druhá věta termodynamická, závislost stavových funkcí na termodynamických
proměnných. 6. Termodynamická rovnováha. 7. Výpočet fugacity a aktivity reálných systémů. 8. Chemická rovnováha. 9. Stanovení rovnovážné konstanty a její teplotní závislosti. 10. Reakční isoterma. 11. Výpočet rovnovážné konstanty z termodynamických dat. 12. Vliv rovnovážných podmínek na chemickou rovnováhu.
Cíle:Znalosti:
Základy fenomenologické termodynamiky (termodynamické věty, termodynamická, fázová a chemická rovnováha, základy nerovnovážné termodynamiky).

Schopnosti:
Aplikace znalostí fenomenologické termodynamiky (termodynamické věty, termodynamická, fázová a chemická rovnováha, základy nerovnovážné termodynamiky).
Požadavky:Diferenciální a integrální počet, obecná chemie.
Rozsah práce:Kontrolou práce studenta je závěrečný test, který je podmínkou udělení zápočtu a
zkouška na konci semestru.
Kličová slova:
Literatura:Povinná literatura:
[1] V. Múčka: Chemická termodynamika, 5. vydání, Vydavatelství ČVUT, Praha 2003
[2] R. Silber: Výpočty pro jaderné chemiky, Chemická termodynamika a reakční kinetika, 1. vydání, Vydavatelství ČVUT, Praha 2003

Doporučená literatura:
[1] E. Hála: Úvod do chemické termodynamiky, Academia, Praha 1975
[2] W.J. Moore: Fyzikální chemie, SNTL, Praha 1979
[3] Atkins P., de Paula J.: Physical Chemistry, seventh edition. Oxford University press, Oxford, New York 2002
[4] Zumdahl, S.: Chemical principles, fifth edition, Houghton Mifflin Company, Boston, NewYork, 2005
[5] Chang, R.: Chemistry, ninth edition, McGraw-Hill, New York, 2007
[6] J. Bareš, Č. Černý, V. Fried, J. Pick : Příklady a úlohy z fyzikální chemie, 3. vydání, SNTL-ALFA, Praha 1971

Teorie elektromagnetického pole a vlnění15POLE Vetešník - - 4+1 z,zk - 4
Předmět:Teorie elektromagnetického pole a vlnění15POLEMgr. Vetešník Aleš Ph.D.-4+1 Z,ZK-4
Anotace:Kurz je složen ze tří částí, první část obsahuje vybrané partie z teorie elektromagnetického pole, druhá část je věnovaná vlnění a optice, a třetí část je úvodem do atomové fyziky.
Osnova:1. Úvod do vektorové analýzy.
2. Základní pojmy a experimentální poznatky Maxwellovy teorie elektromagnetického pole.
3. Obecný tvar Maxwellových rovnic.
4. Maxwellovy rovnice pro elektrostatické a magnetostatické pole.
5. Maxwellovy rovnice pro nestacionární pole a jejich řešení pro vybrané problémy.
6. Kmity.
7. Postupné a stojaté vlny na struně. Fourierova analýza a její využití.
8. Vlnový balík.
9. Polarizace a koherence.
10. Interference a ohyb.
11. Geometrická optika.
12. Klasická teorie záření absolutně černého tělesa.
13. Kvantový popis záření absolutně černého tělesa.
14. Korpuskulárně - vlnový dualismus elektromagnetického záření a elementárních částic.
15. Vývoj modelu atomu.
Osnova cvičení:1. Odvození důležitých vztahů z vektorové analýzy.
2. Příklady z teorie elektromagnetického pole.
3. Příklady z kmitů a vlnění.
4. Příklady z atomové fyziky.
5. Řešení Schrödingerovy rovnice pro jednoduché kvantově mechanické systémy.
Cíle:Znalosti:
Základní rovnice Maxwellovy teorie elektromagnetického pole, základní znalosti z oboru mechanických a elektromagnetických kmitů a vln v lineárních, homogenních a izotropních prostředích, kvantová teorie záření absolutně černého tělesa, základní představy kvantové fyziky.

Schopnosti:
Řešení a fyzikální interpretace řešení Maxwellových rovnic pro základní typy elektromagnetických polí (např. elektrostatické pole, pole oscilujícího dipólu), Fourierova analýza signálu, popis superpozice postupných vln, určení vlnové délky světla z ohybu světla na optické mřížce, řešení a fyzikální interpretace řešení Schrödingerovy rovnice pro jednoduché kvantově mechanické systémy.
Požadavky:Elektřina a magnetismus, diferenciální a integrální počet jedné a více proměnných, obyčejné a parciální diferenciální rovnice.
Rozsah práce:Na konci semestru si každý student připraví krátkou přednášku, ve které vysvětlí zajímavý fyzikální jev za pomocí znalostí získaných v průběhu kurzu.
Kličová slova:Elektromagnetické pole, Maxwellovy rovnice, vlnová rovnice, vlnová optika, vlnová mechanika.
Literatura:Povinná literatura:
[1] M. Čechová, I. Vyšín: Teorie elektromagnetického pole. UP Olomouc, 1998.
[2] J. Kvasnica: Teorie elektromagnetického pole. Academia Praha, 1985.

Doporučená literatura:
[1] J. Tolar: Vlnění, optika a atomová fyzika, (http://www.fjfi.cvut.cz/files/k402/files/skripta/voaf/VOAF2008.pdf).
[2] E. V. Špolskij: Atomová fyzika, I. Úvod do atomové fyziky. Technicko-vědecké vydavatelství, Praha 1952.
[3] R. P. Feynman, R. B. Leighton, M. Sands: Feynmanovy přednášky z fyziky, Fragment, Praha 2002.
[4] Z. Horák, F. Krupka: Technická fyzika. SNTL Praha, 1981.

Organická chemie 215ORC2 Kozempel, Smrček 2+2 z,zk - - 4 -
Předmět:Organická chemie 215ORC2doc. Ing. Smrček Stanislav CSc.2+2 Z,ZK-4-
Anotace:Úvod do druhé skupiny organických sloučenin, karboxylových kyselin a jejich derivátů, heterocyklických sloučenin, důležitých chemických produktů, léčiv a přírodních látek. Základy metod určování struktury organických sloučenin.
Osnova:1. Karboxylové kyseliny ? názvosloví, struktura, vlastnosti, metody přípravy.
2. Karboxylové kyseliny ? reaktivita. Dikarboxylové kyseliny, metody přípravy, reakce.
3. Substituované karboxylové kyseliny - příprava, vlastnosti.
4. Halogen-, hydroxy-, oxo- a aminokyseliny ? názvosloví, struktura, příprava, reaktivita.
5. Funkční deriváty karboxylových kyselin ? názvosloví, struktura, příprava, reaktivita.
6. Estery ? kondenzační reakce, syntetické využití.
7. Deriváty kyseliny uhličité, karbamáty, nitrily, isonitrily, keteny, izokyanáty, karbodiimidy.
8. Heterocyklické sloučeniny ? charakteristika, vlastnosti, příprava, reaktivita.
9. Přírodní látky ? sacharidy, terpeny, steroidní hormony - nomenklatura, struktura, vlastnosti.
10. Přírodní látky ? lipidy, alkaloidy, sekundární metabolity rostlin
11. Průmyslové organické látky, tenzidy, pesticidy, farmaka.
12. Metody určování struktury organických látek, základy spektrálních metod.

Osnova cvičení:1. Příprava a reakce karboxylových kyselin.
2. Halogen-, hydroxy-, oxo- a aminokyseliny a jejich deriváty ? nomenklatura, vlastnosti, příprava a reakce.
3. Estery ? příprava, reakce a využití v syntéze.
4. Příprava a reakce derivátů kys. uhličité.
5. Příprava, reakce a vlastnosti heterocyklických sloučenin.
6. Přírodní látky ? nomenklatura, struktura, výskyt, příprava a reakce, použití.
7. Průmyslové organické látky ? typy, využití, příprava, specifika reakcí v laboratorním a průmyslovém měřítku.
8. Výroba farmak ? historie, současné požadavky, příklady syntéz, postup výzkumu a vývoje farmak
9. Základy určování struktury organických látek, spektrální metody, principy identifikace látek
10. Určování jednoduchých organických látek na základě spektrálních dat, metody NMR, MS, IČ.

Cíle:Znalosti:
V kurzu organické chemie 2 získají posluchači znalosti o dalších hlavních skupinách organických sloučenin a důležitých chemických produktů a přírodních látek. Přednáška navazuje na předmět Organická chemie 1. Studenti dále získají přehled o chemii karboxylových kyselin a jejich derivátů, heterocyklických sloučenin, přehled o významných přírodních látkách, průmyslových organických sloučeninách a léčivech. Také získají základní znalosti o metodách určování struktury organických látek.
Schopnosti:
Absolventi kurzu získají schopnost porozumět pokročilým přednáškám ze specializovaných oblastí organické chemie.

Požadavky:Zkouška je kombinovaná písemná a ústní, pro postup do ústní části je vyžadována 60% úspěšnost v písemném testu.
Pro získání zápočtu je nutno absolvovat dva písemné testy v průběhu semestru s výsledkem minimálně 60%. Termíny testů budou oznámeny na začátku kurzu.
Rozsah práce:Individuální práce studentů nejsou zadávány.
Kličová slova:
Literatura:Povinná literatura:
1. Svoboda J. Organická chemie I. skripta VŠCHT v Praze 2007, ISBN 9788070805619.
2. Smrček S., Kozempel J. Prezentace k přednášce z organické chemie, obsah přednášek v PP, bude umístěno na webu FJFI.

Doporučená literatura:
1. John Mc Murry Organická chemie, Akademické nakladatelství, VUTIUM 2007, ISBN 8021432918.
2. Fikr J, Kahovec J. Názvosloví organické chemie, Rubico Praha 2002, ISBN8085839717.
3. Lewis D.E. Organic Chemistry ? a Modern Perspective, Times Mirror Education Group, Inc. Dubunque 1996, ISBN0697350916.

Analytická chemie 215ANAL2 Opekar 3+2 z,zk - - 6 -
Předmět:Analytická chemie 215ANAL2prof. RNDr. Opekar František CSc.3+2 Z,ZK-6-
Anotace:Analytická chemie 2 navazuje na předmět Analytická chemie 1. Kurz je zaměřen na instrumentální metody analytické chemie a zpracování výsledků analýzy.
Osnova:1. Standardizace a kalibrace v komparativních analytických metodách (kalibrační
křivka, standardní přídavek).
2. Vyjadřování výsledků analýzy (přesnost a správnost, statistické hodnocení,
platné číslice).
3. Elektroanalytické metody založené na měření napětí, potenciometrie
(elektrochemický článek, typy elektrod). Potenciometrie přímá (měření pH a
iontově selektivní elektrody, plynové sensory). Potenciometrie nepřímá (indikace
konečného bodu v odměrných stanoveních).
4. Elektroanalytické metody založené na měření proudu I, voltametrie,
polarografie a ampérometrie (polarizační křivka, typy elektrod a způsoby jejich
polarizace, ac, dc a pulsní metody). Přímá voltametrie a polarografie,
elektrochemická rozpouštěcí analýza, ampérometrické detektory.
5. Elektroanalytické metody založené na měření proudu II, elektrogravimetrie a
coulometrie. (provedení za konstantního potenciálu a proudu, coulometrické
titrace, coulometrické analyzátory). Konduktometrie (vodivostní analyzátory a
detektory).
6. Optické metody (povaha absorpce a emise záření atomy a molekulami). Atomová a
molekulová absorpční a emisní/fluorescenční spektra, jejich využití v analytické
chemii. Molekulová absorpční spektrometrie v uv/vis oblasti. Atomová absorpční
spektrometrie.
7. Automatické chemické analyzátory (FIA, CFA). Nespektrální optické metody
(refraktometrie, polarimetrie, nefelometrie).
8. Chromatografické metody (obecný princip, klasifikace metod). Planární
chromatografie. Kolonová chromatografie (princip separace na koloně, účinnost a
rozlišení, optimalizace separačního procesu). Použití v kvalitativní a
kvantitativní analýze (kombinované metody, GC-MS, LC-MS).
9. Plynová chromatografie (kolony, detektory). Kapalinová chromatografie (výběr
mobilní fáze, rozdělení kapalinové chromatografie dle typu stacionární fáze,
rozdělovací, afinitní, iontová, size exclusion chromatografie).
10. Elektromigrační metody. Separace působením elektrického pole (zónová
elektroforéza, kapilární elektroforéza). Příklady separací - aminokyseliny a
peptidy.
Osnova cvičení:1. Acidobazické rovnováhy a výpočty pH. Acidobazické titrace a stechiometrie.
2. Redoxní rovnováhy. Redoxní titrace a stechiometrie.
3. Základní vztahy a výpočty v separačních metodách
4. Statistické zpracování a hodnocení analytických výsledků.
Cíle:Znalosti:
V kurzu analytické chemie získají posluchači znalosti základních pojmů a principů z oblasti analytické chemie.

Schopnosti:
Absolventi kurzu získají schopnost samostatně volit optimální analytickou techniku pro konkrétní problém.
Požadavky:Znalosti na úrovni základního kurzu obecné chemie. Absolvování kurzu Analytická chemie 1.
Rozsah práce:Individuální práce zadávány nejsou, kontrolou práce studenta je zkouška na konci semestru.
Kličová slova:
Literatura:Povinná literatura:
[1] F. Opekar a kol.: Základní analytická chemie, skripta, UK, Karolinum, Praha 2002.

Doporučená literatura:
[1] D.A.Skoog, D.M.West and F.J.Holler, Fundamentals of Analytical Chemistry, 6. Edition, Saunders College Publishing, 1992.
[2] Kolektiv: Analytická chemie 2, SNTL Praha, 1980.

Měření a zpracování dat15MZD Vetešník, Vopálka 2+1 z,zk - - 3 -
Předmět:Měření a zpracování dat15MZDdoc. Mgr. Vopálka Dušan CSc.2+1 Z,ZK-3-
Anotace:Charakteristiky statistických rozdělení (jednorozměrná data), testování hypotéz, analýza rozptylu (ANOVA), korelační analýza, regrese, statistická analýza vícerozměrných dat, chemometrie, testování analytických metod a postupů; numerické metody a počítače při zpracování dat
Osnova:1. Základní pojmy z teorie pravděpodobnosti a statistiky
2. Metrologie a kvalimetrie, úvod
3. Verifikace a validace metod měření
4. Normy řízení kvality, testování analytických metod a postupů
5. Regresní analýza a korelační analýza
6. Analýza rozptylu
7. Principy multivariačních metod
8. Metody shlukové analýzy, faktorová analýza
9. Základní numerické metody pro zpracování dat
10. Možnosti statistické analýzy v prostředí MS - Excel
11. Úvod k použití MATLAB pro vyhodnocení dat
12. Perspektivy vývoje chemometrie
Osnova cvičení:1. Charakteristiky náhodné veličiny.
2. Centrální limitní věta.
3. Testy významnosti.
4. Kvalita analytických měření.
5. Regrese a korelace.
6. Neparametrické a robustní metody.
Cíle:Znalosti:
Posluchač se seznámí se základy teorie pravděpodobnosti a statistického hodnocení dat při zpracování experimentálních výsledků.

Schopnosti:
Posluchač bude schopen exaktně zpracovávat experimentální výsledky a hodnotit jejich správnost.
Požadavky:Absolvování úvodního univerzitního kurzu matematiky.
Rozsah práce:Individuální práce (2-3) jsou zadávány během semestru, na jejich základě je udělen zápočet. Zkouška je na konci semestru.
Kličová slova:Chemometrie, statistické zpracování dat, plánování experimentů, hodnocení analytických metod.
Literatura:Povinná literatura:
[1] J.N.Miller, J.C. Miller: Statistics and Chemometrics for Analytical Chemistry (5th Ed.),Lavoisier 2005

Doporučená literatura:
[1] M. Meloun, J. Militký: Statistická analýza experimentálních dat, Academia Praha 2004
[2] G. McPherson: Statistics in Scientific Investigation, Springer-Verlag, New York Berlin Heidelberg 1990
[3] Studijní texty na internetových stránkách, www.statistika.cz

Základy biochemie15ZBCH Stiborová, Šulc - - 4+1 z,zk - 4
Předmět:Základy biochemie15ZBCHdoc. RNDr. Stiborová Marie CSc.-4+1 Z,ZK-4
Anotace:Tato přednáška je určena pro studenty odborné chemie a biochemie. Přednáška pokrývá celou oblast obecné biochemie včetně popisu struktur metabolitů a základních metabolických dějů, kterým podléhají.

Cvičení:
Toto praktikum je určeno pro studenty odborné chemie. Praktikum zajišťují: Helena Ryšlavá, Veronika Doubnerová, Helena Dračínská, Petr Man, Petr Novák, Petr Pompach, Jiří Liberda Studenti se seznámí se základními biochemickými metodami. Jedná se jednak o metody používané při izolaci proteinů, nukleových kyselin a sacharidů, jednak o metody k jejich charakterizaci. Provádí se extrakce proteinů z přírodních materiálů, centrifugace, vysolování, dialýza, lyofilizace... Velká pozornost je věnována chromatografickým technikám používaným při separaci proteinů ze směsi. Jde především o ionexové chromatografie na slabých anexech.
Osnova:Obecné zákonitosti živých soustav.
Aminokyseliny, struktura proteinů a jejich funkce, základní metody studia proteinů.
Proteiny transportující kyslík, myoglobin a hemoglobin.
Enzymy, kinetika a mechanismus působení enzymů, kontrola enzymové aktivity.
Proteiny pojivových tkání, struktura biologických membrán.
Sacharidy, glykolýza, pentosofosfátové cesty a glukoneogeneza, metabolismus glykogenu.
Bioenergetika, citrátový cyklus, oxidační fosforylace.
Lipidy, metabolizmus mastných kyselin.
Degradace aminokyselin a močovinový cyklus.
Fotosyntéza.
Biosyntéza membránových lipidů a steroidních hormonů.
Cholesterol, isoprenoidy, ikosanoidy, dolicholfosfáty.
Biosyntéza aminokyselin a hemu.
Biosyntéza nukleotidů.
DNA a RNA, struktura a funkce, tok genetické informace, geny, analýza, konstrukce a klonování DNA. Struktura DNA, replikace a opravy, syntéza RNA, syntéza proteinů.
Směrování proteinů, kontrola genetické exprese u prokaryontů a eukaryontů.
Viry a onkogeny.
Regulace a regulační systémy.
Vzájemné vztahy v intermediálním metabolismu.
Molekulární imunologie, svalový stah, membránový transport, působení hormonů, excitovatelné membrány a sensorické systémy.
Osnova cvičení:Izolace proteinu
Gelová chromatografie
Ionexová chromatografie
Elektroforéza v polyakrylamodovém gelu v prostředí SDS
Práce s enzymy - určení Michaelisovy konstanty, pH optima, specifické aktivity, detekce enzymové aktivity v gelu
Cíle:Znalosti:
V kurzu získají posluchači znalosti o struktuře a funkci biochemicky významných látek a biochemicky významných chemických pochodech.

Schopnosti:
Absolventi kurzu získají schopnost porozumět pokročilým přednáškám ze specializovaných oblastí chemie a věd o životě.
Požadavky:Znalosti chemie na úrovni kompletního bakalářského kurzu obecné a organické chemie.
Rozsah práce:Individuální práce zadávány nejsou, kontrolou práce studenta je zkouška na konci semestru.
Kličová slova:Struktura, genetická informace, metabolický proces, regulační mechanismy, fysiologické procesy.

Literatura:Povinná literatura:
[1] Biochemie- základní kurz, 1998

Doporučená literatura:
[1] L. Stryer: Biochemistry, New York: W.H.Freeman, 1996
[2] Z. Vodrážka: Biochemie 2002, Academica, ISBN: 80-200-0600-1
[3] Laboratorní cvičení z biochemie, editoři: Doc. RNDr. M. Kodíček, CSc. a Doc. RNDr. O. Valentová, CSc.; Praha 2000

Praktikum z organické chemie15POCH Lorenc 0+4 z - - 5 -
Předmět:Praktikum z organické chemie15POCHIng. Lorenc Miroslav0+4 Z-5-
Anotace:Cílem praktika z organické chemie je zvládnutí laboratorní techniky a metodiky organické chemie. Jednotlivé syntetické úlohy jsou voleny tak, aby se posluchač seznámil se základními chemickými operacemi, získal informace o přípravě a vlastnostech organických sloučenin a doplnil si tak teoretické znalosti z přednášek z organické chemie.
Osnova:
Osnova cvičení:1. Seznámení se s bezpečností práce a první pomocí v organické laboratoři.
2. Používaná laboratorní technika: stavba aparatury, míchání, zahřívání, chlazení, práce za sníženého tlaku, práce za nepřístupu vlhkosti a vzduchu.
3. Čistící a izolační postupy: filtrace, extrakce a roztřepávání, sušení pevných látek, sušení kapalin, krystalizace.
4. Destilace: jednoduchá destilace, destilace za sníženého tlaku, destilace s vodní parou.
5. Chromatografie na tenké vrstvě.
6. Vedení pracovních protokolů.
7. Procvičování laboratorních technik na syntézách těchto látek: cyklohexen, butylbromid, 2-methyl-2-hexanol, acetanilid, 4-nitroacetanilid, 4-nitroanilin, Oranž II, kofein, 1,2,3,4,6-penta-O-acetyl-a-D-glukopyranosa.
Cíle:Znalosti:
V kurzu získají posluchači znalosti laboratorní techniky a metodiky organické chemie.

Schopnosti:
Absolventi kurzu získají schopnost samostatně provádět práce v oblasti organické chemie.
Požadavky:Absolvování kurzu Organická chemie 1, zapsaný kurz Organická chemie 2.
Rozsah práce:Z praktických úloh studenti vypracovávají protokoly, které jsou na závěr praktika ohodnoceny.
Kličová slova:Organická syntéza, laboratorní technika, čištění, izolace, destilace, chromatografie.
Literatura:Povinná literatura:
[1] T. Trnka a kol.: Praktikum z organické chemie, Státní pedagogické nakladatelství Praha

Praktikum z analytické chemie15ALPN Hraníček 0+4 z - - 5 -
Předmět:Praktikum z analytické chemie15ALPNRNDr. Hraníček Jakub Ph.D.0+4 Z-5-
Anotace:Posluchači se nejprve prakticky seznámí s postupy kvalitativní analýzy (určení druhu kationtů a aniontů) na mokré cestě. Dále je procvičováno kvantitativní stanovení analytů různými titračními metodami. V poslední části praktika je věnována pozornost základním instrumentálním metodám chemické analýzy.
Osnova:
Osnova cvičení:1. Kvalitativní analýza na mokré cestě: analýza a důkaz dvou kationtů ve směsi, analýza a důkaz dvou aniontů ve směsi.
2. Kvalitativní analýza na mokré cestě: analýza pevného lehce rozpustného vzorku, analýza pevného hůře rozpustného vzorku.
3. Acidobazické titrace: důkaz analytu (hydroxidu sodného či draselného nebo kyseliny chlorovodíkové, sírové či dusičné) ve vzorku, příprava a standardizace odměrného roztoku kyseliny chlorovodíkové nebo hydroxidu sodného, acidimetrické nebo alkalimetrické stanovení analytu ve vzorku.
4. Srážecí titrace: argentometrické stanovení chloridu sodného v kapalném vzorku titrací podle Fajanse, argentometrické stanovení jodidu a chloridu draselného v pevném vzorku titrací s potenciometrickou indikací, zakreslení a vyhodnocení titrační křivky.
5. Chelatometrické titrace: důkaz analytů ve vzorku, chelatometrické stanovení hořečnatých a vápenatých iontů v tvrdé vodě, chelatometrické stanovení hořečnatých a zinečnatých iontů nebo olovnatých a bismutitých iontů ve směsi.
6. Jodometrické titrace: jodometrické stanovení kyseliny askorbové v tabletě Celaskonu, jodometrické stanovení acetonu v kapalném vzorku nepřímou titrací.
7. Manganometrické titrace: standardizace odměrného roztoku manganistanu draselného na kyselinu šťavelovou, manganometrické stanovení procentuálního zastoupení železnatých iontů v pevném vzorku titrací s potenciometrickou indikací, zakreslení a vyhodnocení titrační křivky.
8. Coulometrie: stanovení hydrochinonu v kapalném vzorku coulometrickou titrací, výpočet zastoupení analytu ve vzorku z prošlého elektrického náboje.
9. Potenciometrie s iontově selektivní elektrodou: stanovení dusičnanů nebo fluoridů iontově selektivní elektrodou, konstrukce kalibrační přímky.
10. Plynová chromatografie: separace kyslíku a dusíku ze vzduchu plynovou chromatografií, vyhodnocení chromatogramu a výpočet základních chromatografických veličin.
11. Spektrofotometrie: spektrofotometrické stanovení kyseliny acetylsalicylové v tabletě Acylpyrinu, konstrukce kalibrační přímky.
12. Extrakce na pevné fázi: prekoncentrace železitých iontů z minerální vody na pevné fázi katexu, spektrofotometrické stanovení prekoncetrovaného analytu, konstrukce kalibrační přímky.
13. Test z provedených praktických úloh a praktická zkouška s vylosovaným neznamým vzorkem.
Cíle:Znalosti:
V praktiku z analytické chemie získají posluchači znalosti, experimentální zručnost, dovednosti a pečlivost v základních a instrumentálních analytických technikách.

Schopnosti:
Absolventi kurzu získají schopnost provádět praktickou laboratorní analytickou práci včetně zpracování, vyhodnocení a prezentace výsledků.
Požadavky:Znalosti na úrovni základního kurzu analytické chemie.
Rozsah práce:Z praktických úloh studenti vypracovávají protokoly, které jsou na závěr praktika ohodnoceny.
Kličová slova:
Literatura:Povinná literatura:
[1] http://www.natur.cuni.cz/analchem/praktika.html

Doporučená literatura:
[1] F. Opekar, I. Jelínek, P. Rychlovský, Z. Plzák: Základní analytická chemie, učební texty Univerizty Karlovy v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2002
[2] P. Coufal, Z. Bosáková, R. Čabala, J. Suchánková, L. Feltl: Seminář z analytické chemie - teorie, příklady, cvičení, učební texty Univerizty Karlovy v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha 2001 a 2003
[3] G. D. Christian: Analytical Chemistry (5. edition), John Wiley & Sons, New York, 1994 (ISBN 0-471-30582-0)
[4] R. Kellner, J. M. Mermet, M. Otto, H. M. Widmer (eds): Analytical Chemistry, Willey-VCH, Weinheim, 1998 (ISBN 3-527-28610-1)

Fyzikální praktikum02PRAK Škoda - - 0+4 kz - 4
Předmět:Fyzikální praktikum02PRAKMgr. Bielčík Jaroslav Ph.D. / Ing. Škoda Libor-0+4 KZ-4
Anotace:Předmět je určen především studentům, kteří studují obor Jaderně chemické inženýrství nebo prakticky orientovaná bakalářská zaměření oboru Jaderné inženýrství. Mohou ho však navštěvovat i studenti zajímající se o jiná zaměření. V průběhu fyzikálního praktika se studenti naučí přípravě na experimenty (včetně práce s literaturou), provedení vlastního měření (osvojení různých experimentálních postupů a návyků), naučí se vedení záznamů z měření, zpracování výsledků a jejich zhodnocení. Současně si prakticky rozšíří poznatky získané v přednáškách z fyziky.
Osnova:
Osnova cvičení:01 - Měření tíhového zrychlení
02 - Rezonanční obvody
03 - Vzduchová dráha - ZZE, srážky, impuls síly
04 - Balmerova série
05 - Tření a napětí vzduchu a kapalin
06 - Geometrická optika
07 - Poissonova konstanta, Měření hustot kapalných...
08 - Gamma spektrometr
09 - Kondenzátor, mapování elektrostatického pole
10 - Interference a ohyb světla
11 - Mikrovlny
12 - Měrný náboj elektronu
Cíle:Znalosti:
Pokročilejší měřící a vyhodnocovací metody a experimentální postupy

Schopnosti:
Aplikace uvedených metod na konkrétní fyzikální experimenty, zpracování výsledků a jejich zhodnocení
Požadavky:Znalosti na úrovni základního kursu fyziky
Rozsah práce:Součástí předmětu je samostatné vyhotovení protokolů k jednotlivým měřením. Protokoly jsou průběžně kontrolovány asistenty.
Kličová slova:Experimenty z mechaniky, vlnění, elektřiny, magnetismu, termodynamiky a jaderné fyziky
Literatura:Povinná literatura:
[1] kolektiv KF: Fyzika I-Laboratorní cvičení, ČVUT Praha 1998

Doporučená literatura:
[2] kolektiv KF: Fyzikální praktikum I. ČVUT Praha 1989

Studijní pomůcky:
laboratoř katedry fyziky

Výuka jazyků04.. KJ - - - - - -
Úvod do práva00UPRA Čech - - 0+2 z - 1
Předmět:Úvod do práva00UPRAMgr. Čech Martin----
Anotace:Předmět je určen k seznámení se s principy právního systému pro potřeby inženýra.
Osnova:1. Úvod
2. Pojem práva, význam práva, prameny práva
3. Právní normy, systém práva
4. Právní vztahy
5. Aplikace práva
6. Zákonnost, právní odpovědnost
7. Ústavní právo, stát a jeho struktura
8. Občanské právo, hmotné procesní
9. Obchodní právo
10. Správní právo
11. Pracovní právo
12. Trestní právo
13. Test
Osnova cvičení:
Cíle:Znalosti:
Právo, jeho význam a prameny, právní normy a vztahy.

Schopnosti:
Zajištění základního právního povědomí, právní odpovědnosti v inženýrské praxi.
Požadavky:
Rozsah práce:
Kličová slova:Právo obchodní, občanské, správní.
Literatura:Povinná literatura:
[1] M. Spirit a kol., Základy práva pro neprávníky, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008

Doporučená literatura:
[1] M. Janků a kol., Základy práva pro posluchače neprávnických fakult, C. H. Beck, 2010

Úvod do psychologie00UPSY Lidická - - 0+2 z - 1
Předmět:Úvod do psychologie00UPSYPhDr. Oudová Drahomíra Ph.D.----
Anotace:Předmět je zaměřen na základní okruhy obecné psychologie, psychologie osobnosti a komunikace. Přednášená témata jsou koncipována tak, aby se studenti orientovali v základních teoretických pojmech psychologie, což vytváří předpoklady pro management osobního rozvoje.
Osnova:I. Obecná psychologie
1. poznávací procesy: vnímání, představování, myšlení, paměť a pozornost. Inteligence a tvořivost.
2. Citové procesy, druhy a vlastnosti citů, projevy citů. Volní procesy a volní vlastnosti, Fáze volního procesu.
3. Motivace. Potřeby, zájmy, hodnoty, cíle, atribuce.

II. Psychologie osobnosti
1. Struktura osobnosti, vlohy a schopnosti.
2. Temperament, projevy temperamentu, temperamentové typy.
3. Charakter a morální vývoj, charakterové typy, vliv rodiny na utváření charakteru.

III. Sociální komunikace
1. Analýza procesu komunikace, bariéry komunikace.
2. Verbální komunikace.
3. Nonverbální komunikace.
Osnova cvičení:
Cíle:Cílem předmětu je seznámit studenty se základními poznatky obecné psychologie, psychologie osobnosti a psychologie komunikace. Jde o poznání zákonitostí a specifik osobnosti v sociálním prostředí, poznání emočních a motivačních procesů. Výuka je založena na propojení teoretických poznatků s aktivní prožitkovou vlastní zkušeností.

Znalosti:
Studenti dokáží formulovat základní pojmy z obecné psychologie, psychologie osobnosti a ze sociální komunikace.

Schopnosti:
Student dokáže aplikovat poznatky z obecné psychologie a psychologie osobnosti do pracovních situací i do osobního života. Aplikace poznatků ze sociální komunikace zefektivní proces mezilidské komunikace, řešení konfliktů a přispěje ke zvyšování sociální kompetence.
Požadavky:
Rozsah práce:Je požadována seminární práce v rozsahu 4 stran na vybraná témata (dohodnutá individuálně).
Kličová slova:Psychika, poznávací procesy, motivace, emoce, rysy osobnosti, temperament, charakter, sociální komunikace, verbální komunikace, neverbální komunikace, náročné životní situace, stres, konflikt, frustrace, deprivace.
Literatura:Povinná literatura:
[1] ATKINSONOVÁ, R. L. a kol. Psychologie. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85605-35-X (nebo Praha: Portál, 2003, ISBN 80-7178-640-3).
[2] BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach, 1991 (nebo Praha: SPN, 1983).

Doporučená literatura:
[1] CUMMINSOVÁ, D. Záhady experimentální psychologie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-173-5.
[2] DRAPELA, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-505-9.
[3] FÜRST, M. Psychologie. Praha: Votobia 1997, ISBN 80-7198-199-0.
[4] KERN, H. (et al.;) Přehled psychologie. Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-240-8.
[5] NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0625-7.

Studijní pomůcky:
www.portal.cz

Rétorika00RET Kovářová - - 0+2 z - 1
Předmět:Rétorika00RETMgr. Kovářová Jana----
Anotace:Seminář je zaměřen na praktické zvládnutí řečových a hlasových technik a pravidel spisovné výslovnosti. Kurz se dále věnuje stavbě veřejného projevu i jeho neverbálním aspektům. Součástí kurzu jsou i stylistická cvičení, nácvik zvládání trémy a krátký exkurz do historie rétoriky.
Osnova:1. Úvod - rétorika - účel, historie, nástin oblastí, které s rétorikou souvisejí;
- mluvený projev - účel, posluchači, prostředí; obecná příprava na veřejný projev

2. Jazyk - spisovný jazyk a spisovný hovorový jazyk; výplňková slova; hlasová a řečová technika - intonace, dynamika, tempo

3. Spisovná výslovnost; používání cizích výrazů, procvičování mluvidel

4. Stavba projevu - osnova, úvod, závěr; styl a stylistika

5. Řečnické techniky, triky a tipy; formulace; argumentace

6. Tréma a práce s ní, relaxační a dechové techniky; asertivita; empatie

7. Řeč těla (mimika, gestika, posturologie, proxemika), estetika vystupování (zdvořilost, etiketa, oblékání aj.)

8. Analýza skutečných projevů; příklady; procvičování

9. Pomůcky při prezentaci a jejich užití, výhody a nevýhody; zásady prezentace v PowerPointu

10. Prezentace studentů + analýza, zpětné hodnocení

11. Prezentace studentů + analýza, zpětné hodnocení
Osnova cvičení:
Cíle:Znalosti:
Seznámení se s pravidly obsahové a formální přípravy veřejného mluveného projevu.

Schopnosti:
Získání praktických dovednosti v této oblasti a získání zpětné vazby.
Požadavky:
Rozsah práce:Aktivní účast na seminářích (včetně domácí přípravy), závěrečná prezentace.
Kličová slova:Rétorika, řeč těla, řečnické metody.
Literatura:Povinná literatura:
[1] ŠPAČKOVÁ, A.: Moderní rétorika. Praha: Grada Publishing 2009.

Doporučená literatura:
[1] MAŘÍKOVÁ, M.: Rétorika. Manuál komunikačních dovedností. Praha: Professional Publishing 2000.
[2] ŠMAJSOVÁ BUCHTOVÁ, B.: Rétorika. Vážnost mluveného slova. Praha: Grada Publishing 2010.
[3] HIERHOLD, E.: Rétorika a prezentace. Praha: Grada Publishing 2005.
[4] HOLASOVÁ, T.: Rétorika pro techniky. Praha: ČVUT 2004.
[5] ŠESTÁK, Z.: Jak psát a přednášet o vědě. Praha: Academia 2000.
[6] PLAMÍNEK, J.: Komunikace a prezentace. Praha: Grada Publishing 2008.
[7] PLAMÍNEK J.: Řešení problémů a umění rozhodovat. Praha: Argo 1994.
[8] HONZÁKOVÁ, M. - HONZÁK, F. - ROMPORTL, M.: Čteme je správně. Slovníček výslovnosti cizích jmen. Praha: Albatros 1996.
[9] HŮRKOVÁ, J.: Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia 1995.
[10] CAPPONI, V. - NOVÁK, T.: Sám sobě mluvčím. Praha: Grada 1994.
[11] TEGZE, O.: Neverbální komunikace. Praha: Computer Press 2003.

Ekonomie pro techniky00EKOT Fučíková - - 0+2 z - 1
Předmět:Ekonomie pro techniky00EKOT----
Anotace:
Osnova:
Osnova cvičení:
Cíle:
Požadavky:
Rozsah práce:
Kličová slova:
Literatura:

Volitelné předměty

Dějiny alchymie a chemie15DALCH Karpenko 2+0 zk - - 2 -
Předmět:Dějiny alchymie a chemie15DALCHprof., RNDr. Karpenko Vladimír CSc.2+0 ZK-2-
Anotace:Je podán přehled starověkých řemesel na chemickém nebo metalurgickém základě. Studenti se seznámí s vývojem alchymie od starověku v Číně, Indii a v helénistickém světě. Dále je pojednáno o alchymii v arabském světě a různých aspektech alchymie v latinské Evropě. Jsou ukázány souvislosti mezi rozvojem řemesel a vývojem alchymie.
Osnova:1. Interpretace historických pramenů. Některá řemesla ve starověku: výroba soli; barvy na keramiku, rumělka, indigo, antický purpur, egyptská modř; kosmetika. Víno a pivo. Objev papíru. Balsamování v Egyptě, historie termínu neter. 2. Mýty jako nejstarší přírodovědné představy, bohyně Matka-Země. Planetární božstva. 3. Drahé kovy a analysa jejich čistoty. Metalurgie železa a oceli. Další starověké kovy. 4. Starověká Čína. Taoismus a konfucianismus. Pět elementů, koncepce jin a jang. Magický čtverec Luo šu, osm trigramů. Kniha I Ťing. Přehled dějin čínské alchymie. Ke Chungova encyklopedie. Protochemie. Pozdní čínská esoterika. Objev černého střelného prachu. 5. Starověká a středověká Indie. Védy, upanišady. Problém datování indických pramenů. Základní představy indické alchymie; pokusy o třídění látek. Tantrismus. Rtuť jako klíčový kov. Praktická stránka indické alchymie, návody. 6. Helénistický svět. Řecká přírodní filosofie, Aristoteles, čtyři elementy. Staroegyptské řemeslo, papyry Leiden X a Stockholm. Názory na vznik alchymie. Pseudodémokritos. Gnose a alchymie, symbolika úrobora. Někteří helénističtí alchymisté. Laboratorní přístroje. Klasifikace látek. Symbolika barev. Planety a kovy. 7. Arabská alchymie. Katalog An-Nadímův. Džábir, jeho škola, teorie rtuti a síry. Číselná mystika v arabské alchymii a filosofii. Ar-Rázího systém látek. Smaragdová deska. Ibn Síná. Traktáty Bratří Čistoty, názory na vznik kovů. Pozdní arabští autoři. 8. Evropa. Řemesla ve středověku: Theophilus, Mappae clavicula. Historie objevu alkoholu. Počátky alchymie v latinské Evropě, překladatelé, kompilátoři. Albert Veliký. Vrchol alchymie: Arnald z Villanovy, Ramón Lull a Pseudolully. Pseudogeber, objevy minerálních kyselin. Alchymie a církev; papežská bula proti alchymistům. 9. Evropská renesance. Obecné rysy, vývoj astronomie a medicíny, M. Koperník, A. Vesalius. Báňská a hutní činnost: G. Agricola, L. Ercker, V. Biringuccio. Rozkvět alchymie v renesanci. Paracelsus, teorie tria prima, iatrochemie; homunkulus, židovská kabala. Mystika: Agrippa z Nettesheimu; číselné magické čtverce. 10. Alchymie v Čechách. Jan Těšínský, Jan z Lazu, Hynek z Poděbrad. Rudolfinská doba, Bavor ml. Rodovský, E. Kelley, J. Dee a jejich díla. M. Sendivoj, problém objevu kyslíku. Mystikové 17. století: M. Maier a D. Stolcius; symbolika renesanční alchymie. 11. R. Boyle a I. Newton jako alchymisté. Objev fosforu. J. Becher a kořeny teorie flogistonu. Shrnutí evropské alchymie. Chemické a metalurgické metody údajné transmutace kovů. Odraz chemických reakcí v systémech kovů. Dějiny reakce mezi železem a měďnatými kationty v roztoku a její vliv na alchymii. 12. Přechod mezi alchymií a chemií. Pneumatická chemie, van Helmont. A.-L. Lavoisier, život a dílo. Shrnutí vývoje názvosloví a symboliky alchymie a chemie. První objevy prvků.
Osnova cvičení:
Cíle:Znalosti:
Posluchač získá znalosti o vývoji alchymie a její přeměně v exaktní přírodní vědu - chemii.

Schopnosti:
Získané znalosti studentům umožní lépe chápat současné trendy vývoje moderních chemických oborů.
Požadavky:Znalosti chemie na úrovni absolventa gymnázia.
Rozsah práce:Individuální práce zadávány nejsou, kontrolou práce studenta je zkouška na konci semestru.
Kličová slova:Historie, řemesla, alchymie, starověk, středověk, Čína, Indie, Evropa, transformace.
Literatura:Povinná literatura:
[1] Eliade, M.: Kováři a alchymisté, Argo, Praha 2000.
[2] Gebelein, H.: Alchymie. Magie hmoty, Volvox Globator, Praha 1998.
[3] Vágner, P.: Theatrum chemicum, Paseka, Praha 1995.
[4] Salzberg, H. W.: From Caveman to Chemist, Amer. Chem. Soc., Washington, D.C. 1991.

Doporučená literatura:
[1] Karpenko, V.: Alchymie - dcera omylu, Práce, Praha 1988.
[2] Zýka, J., Karpenko, V.: Prvky očima minulosti, Práce, Praha 1984.
[3] Sherwood Taylor, F.: The Alchemists, Paladin Press, Frogmore 1976.
[4] Read, J.: Prelude to Chemistry, G. Bell, London 1961.
[5] Holmyard, E. J.: Alchemy, Penguin Books, Harmondsworth 1957, 1968.
[6] Leicester, H. M.: The Historical Background of Chemistry, J. Wiley, New York 1956.

Úvod do fyziky elementárních částic02UFEC Bielčík 2+0 z - - 2 -
Předmět:Úvod do fyziky elementárních částic02UFECMgr. Bielčík Jaroslav Ph.D.2+0 Z-2-
Anotace:Účelem přednášky je seznámit posluchače v přiměřeném rozsahu s vývojem, cíli, metodami, současným stavem a perspektivami fyzikálního oboru zvaného fyzika elementárních částic.
Osnova:1. Základní pojmy oboru, elementární částice a jejich vlastnosti, literatura.
2. Přirozená soustava jednotek, historie oboru.
3. Základní kinematické definice a vztahy
4. Účinný průřez, jeho výpočet v klasické fyzice.
5. Nástin výstavby kvantové teorie, maticové elementy a účinný průřez v kvantové teorii.
6. Relativistické kalibrační kvantové teorie pole, Feynmanovy diagramy, renormalizace, kalibrační symetrie, Higgsův mechanizmus.
7. Standardní model : kvantová elektrodynamika, Glashow-Weinberg-Salamova teorie elektroslabé interakce, kvantová chromodynamika.
8. Kvarkový model, popis hadronů pomocí multipletů SU(N).
9. Hluboce nepružný rozptyl leptonů na nukleonech, partonový model.
10. Teorie elementárních částic za standardním modelem: Teorie velkého sjednocení, supersymetrické teorie, superstrunové teorie.
11. Průchod záření hmotou, experimentální metody používané ve fyzice elementárních částic.
12. Základní typy detektorů.
13. Experiment ATLAS: výzkumný program, popis detektoru, struktura výstupních dat, jejich zpracování, dosažené výsledky.
Osnova cvičení:
Cíle:Znalosti:
Přehled v oblasti fyziky elementárních částic a hlavních směrů výzkumu částicové fyziky

Schopnosti:
Schopnost orientovat se v problematice výzkumu fyziky elementárních částic
Požadavky:Znalosti na úrovni základního kursu fyziky
Rozsah práce:
Kličová slova:Kvantová mechanika, symetrie, elementární částice, kvarky, leptony, Standardní model, ATLAS
Literatura:Povinná literatura:
[1] K. Nakamura et al.(Particle Data group), The Review of Particle Physics, J. Phys. G 37, 075021 (2010)

Doporučená literatura:
[2] M. Veltman, Facts and Mysteries in Elementary Particle Physics,World Scientific 2003.
[3] M. Veltman, Diagrammatica : The Path to Feynman Diagrams Press Syndicate of the University of Cambridge 1994 Transfered to digital printing 2001.
[4] W. Greiner, Berndt Mueller, Quantum Mechanics - Symmetries Springer-Verlag 2001.

Základy programování18ZPRO Jarý, Virius 2+2 z - - 4 -
Předmět:Základy programování18ZPROdoc. Ing. Virius Miroslav CSc.2+2 Z-4-
Anotace:Přednáška je určena především posluchačům, kteří mají jen velmi malé nebo žádné zkušenosti s programováním. Seznámí posluchače se základními pojmy v oblasti programování a s programovacím jazykem C++.
Osnova:1. Co je to počítač, co je to program, co je algoritmus
2. Zobrazování dat v paměti počítače, význam datových typů
3. Struktura programu
4. Proměnné a neobjektové datové typy
5. Příkazy, Vstupní a výstupní operace
6. Funkce
7. Ukazatele, spojové seznamy
8. Modulární stavba programu, objektové typy
Osnova cvičení:1. První program
2. Algoritmus
3. Použití vestavěných datových typů
4. Složitější programy
5. Neobjektové datové typy
6. Příkazy
7. Vstupní a výstupní operace
8. Podprogramy
9. Ukazatele, spojové seznamy: Neobjektová implementace jednosměrně zřetězeného spojového seznamu
10. Objektové typy v C++, preprocesor
Cíle:Znalosti:
Programovací jazyk C++l.

Schopnosti:
Řešit základní programátorské úkoly s pomocí jazyka C++.
Požadavky:Nenavazuje na žádné předměty; předpokládá se pouze uživatelská znalost počítače.
Rozsah práce:Individuální práce studentů představují program v C++pro řešení zadaného úkolu se složitější datovou strukturou (např. s vlastní implementací spojového seznamu).
Kličová slova:C++, datový typ, příkaz, deklarace, pole, záznam, množina, překlad, ladění, objekt.
Literatura:Povinná literatura:
[1] Virius, M.: Základy programování v C++. Praha: ČVUT 2014. ISBN 978-80-01-05470-3.

Doporučená literatura:
[2] Stroustrup, B.: The C++ programming language. 4th ed. Addison-Wesley 2013. ISBN 978-0-321-56384-2.

Základy práce s počítačem16ZPSP Vrba T. 0+2 z - - 2 -
Předmět:Základy práce s počítačem16ZPSPdoc. Ing. Vrba Tomáš Ph.D.----
Anotace:Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními dovednostmi souvisejícími s prací na osobním počítači. Úvodní část předmětu je věnována informačním systémům a zdrojům dostupným na ČVUT a FJFI zvláště. Další cvičení shrnují základní informace o počítačovém hardwaru, softwaru a bezpečnosti. Značná část předmětu je věnována cvičením, jejíž cílem je naučit posluchače používat kancelářský software (textový editor, tabulkový procesor, prezentační software) na úrovni, která je vyžadována v dalších předmětech studia (praktika, bakalářské, výzkumné a diplomové práce).
Osnova:
Osnova cvičení:1. Základy informatiky a informační technologie na ČVUT, právní normy
2. Hardware (obecné principy, vědomosti pro výběr PC)
3. Software (třídění, přehled, licence) a základní funkce OS
4. Bezpečnost v IT (viry, firewall, spyware, phishing, certifikáty, šifrování)
5. Textový editor I. - filosofie a základní funkce
6. Textový editor II. - formátování, šablony
7. Textový editor III. - pokročilé funkce, větší projekty (základny DTP)
8. Tabulkový procesor I. - filosofie a základní funkce
9. Tabulkový procesor II. - vzorce, vestavěné funkce, formátování
10. Tabulkový procesor III. - doplňky, řešitel, makra
11. Prezentační nástroje - přehled nejdůležitějších funkcí (zásady formátování)
12. Zápočtový test
Cíle:Znalosti:
IT dostupné na ČVUT
Základní znalost WH a SW.
Zabezpečení počítače.

Schopnosti:
Práce s kancelářským softwarem (Word, Excel, PowerPoint).
Vyhledávání v elektronických zdrojích a práce s bibliografií.
Požadavky:Nejsou požadovány žádné předchozí znalosti.
Rozsah práce:Po absolvování kurzu by student měl být schopen ovládat PC na úrovni uživatele. Hlavním přínosem je dobrá znalost kancelářského softwaru MS Office. Kontrola probíhá během semestru formou domácích cvičení a též závěrečným zápočtovým testem.
Kličová slova:IT, PC, textový procesor, tabulkový kalkulátor
Literatura:Povinná literatura
[1] Materiály na serveru https://behounek.fjfi.cvut.cz

Doporučená literatura
[2] Marie Franců: Jak zvládnout testy ECDL, COMPUTER PRESS, ISBN 978-80-251-2653-0

Tělesná výchova 1, 200TV12 ČVUT - z - z 1 1
Předmět:Tělesná výchova 100TV1----
Anotace:
Osnova:Předmět je realizován Ústavem tělesné výchovy a sportu ČVUT v Praze:

http://www.utvs.cvut.cz/
Osnova cvičení:Předmět je realizován Ústavem tělesné výchovy a sportu ČVUT v Praze:

http://www.utvs.cvut.cz/
Cíle:
Požadavky:
Rozsah práce:
Kličová slova:Tělesná výchova; sport
Literatura:

Předmět:Tělesná výchova 200TV2----
Anotace:
Osnova:Předmět je realizován Ústavem tělesné výchovy a sportu ČVUT v Praze:

http://www.utvs.cvut.cz/
Osnova cvičení:Předmět je realizován Ústavem tělesné výchovy a sportu ČVUT v Praze:

http://www.utvs.cvut.cz/
Cíle:
Požadavky:
Rozsah práce:
Kličová slova:Tělesná výchova; sport
Literatura: