[01RMF] Rovnice matematické fyziky

Oceňuji zadávání úkolů na každý týden. Ideální by bylo, kdyby potom byly k dispozici vzorová řešení, nebo alespoň konečný výsledek (aby si člověk mohl zkontrolovat i ty příklady, které se neobjevily v testech).

Odpřednášeno moc hezky.

RMF je velmi obsáhlý předmět, který završí dva roky matematiky. Neřekl bych, že se jedná o Analýzu 5. RMF je dost jiné. Rozhodně stojí za to. :D

Úvod do teórie zobecnených funkcií, integrálnych transformácií a následne základy parciálnych diferenciálnych rovníc.

Zajímavý předmět důležitý i pro nematematické fyziky. Např. konvoluce v optice a delta funkce.

Je to završení všech analýz, které jste kdy na téhle škole měli. Naučíte se řešit parciální diferenciální rovnice a integrální rovnice. Plus si zavedete užitečné integrální transformace. A navíc vybudete ještě další teorii kolem.

Ačkoliv zkouška je postavena tak, že kdo se nadře základní pojmy a příklady, nemůže ji neudělat, celkem mi vadilo, že pro širší pochopení předmětu člověk musí mít znalosti z funkcionální analýzy - většina oborů nemá tento předmět a znalosti z analýz A. Tímto spousta B oborů ztratila motivaci se vůbec učit na ústní zkoušku, protože studentům pak připadá, že spousta věcí "padá" z nebe, ergo dopadají průměrově hůře. Rozumím tomu, že pokud znalost nemám, nemohu za ni být dobře ohodnocena a pokud umím jen základ, zasloužím E. Pak ale nerozumím rozdělení matematik na A a B už od prváku, když ve třeťáku je pak B student trochu tímto průměrově bit. Určitě se jde naučit kde co nazpaměť, ale nemyslím si, že to je přáním jak vyučujícího, tak studentů. Daleko radši se precizně naučím na zkoušku, kde se na přednášce dozvím, z čeho věci plynou a budu moct znalosti od první přednášky vrstvit na sebe, než když mi půlka důkazů bude připadat jako telefonní seznam.

Analýza 5 Na začátku působí lehce, smícháme několik známých věcí z minulých semestrů a koukáme co vypadne. Pak se věci trochu zvrhnou. Celý předmět má jasně danou strukturu, ale není na ní čas. Některé definice a důkazy se proto učíte nazpaměť, protože logika vám uniká. Na cvičeních se testovacím funkcím věnuje dost času, někdy cvičení doplňuje přednášku, ale ODR a PDR se už moc nestíhají (kuchařky na příklady máme z přednášek, ale konkrétní příklad se spočítat nestihne).

Až moc teoretická matematika. Dle mého názoru by byl lepší menší důraz na teorii a větší důraz na praktické výpočty. tzn více cvičení.

Divně koncipovaný předmět. Ale to asi jinak nejde, má-li být nedotčena jeho obsahová výpovědní hodnota. Ke korektnímu výkladu se všemi náležitostmi jsou potřeba několik konceptů a znalostí z funkcionální analýza, kterou navštěvuje povinně jen málo oborů. Obsahově nezáživné, příprava na zápočet zabrala hodně času a nakonec se někdy na cvičeních dělaly příklady typové nebo přímo stejné jako byly zadány k domácí přípravě a mohly se vyskytnout v testech na cvičeních. Tohle svým způsobem dělá cvičení bezvýznamnými, protože nevidím důvod navštěvovat cvičení, kde se dělají věci, co se vypracovávaly doma. Cvičení by měla být od toho, abych se tyto příklady na nich naučili počítat.

Kde začít? RMF je velice náročný předmět. To jak časově, tak mentálně. Přednáška se zaobírá teorií zobecněných funkcí, integrálních transformací a řešení dif. rovnic. Někteří tvrdí že je to zbytečné, mě tak úplně nepřijde. Fakt že každý týden se na cvičení píše písemka, které je třeba mít dobře pro zápočet se mi líbí více než idea zápočtového testu. Donutí to člověka si zopakovat probranou látku a pomůže to s přípravou na zkoušku. Dobré je že člověk zná 4 možná zadání dopředu, může se vcelku dobře tedy připravit. Jeden detail co mi docela vadil je, že se v těchto testech objevuje (na cvičení)neprobraná látka. Takže občas člověk sedí nad poznámkami z přednášky a snaží se vymyslet jak ji aplikovat na daný problém. Vyskytlo se i pár věcí které jsem sám nedokázal vyřešit. Druhý problém tohoto předmětu je taková zvláštní absence matematické rigoróznost. Né že by tam nebyla, ale občas se mi zdálo že nějak zkolabovala. A odkazovat se na funkcionální analýzu je hezké, ale je to předmět který má málá část lidí co se účastní tohoto předmětu.

Líbilo se mi propojení s kvantovou mechanikou. Stupeň abstrakce byl ještě výš než na MAB4, ale mě to bavilo a s průběžnou přípravou bylo RMF zvládnutelné. I tak se rozhodně jedná o jeden z nejobtížnějších předmětů základního studia. Wikiskripta od Honzy Mazáče dobře suplují přednášky. Pořádná skripta mi při studiu chyběla, čerpala jsem z Krbálkových (ty se ale odlišují v definicích i rozsahu).

Z předmětu mám velmi smíšené pocity. Hlavní minus je v tom, že se po třech semestrech opět sejdou Ačkaři a Bčkaři a to si myslím nedělá moc dobrotu - na Ačkaře je to moc praktické, na Bčkaře zase teoretické. Hlavní přínos vidím v integrálních transformacích a PDR. Systém zápočtu mi přijde fajn, díky úkolům si může každý doma něco procvičit, nevím ale, jestli je ideální dávat typ příkladu předtím, než se bude na cviku probírat. Pro mě osobně je těžké teorii probranou na přednášce použít na konkrétních příkladech.

Velice zajímavé zakončení série matematických předmětů. Velmi dobře a přehledně vedený. Dobré se pečlivě věnovat domácím úkolům, pak je vše mnohem snazší :)

Nepodceňovat a nenechat se překvapit, zkouška je postavená úplně jinak než matiky předtím (hlavně ty áčkové). Precizní znalost seznamu klíčových pojmů a příkladů je opravdu klíčová k jakémukoliv úspěchu. Taktika "projdu si skripta/zápisky od začátku do konce a naučím se tak nějak všechno" se spíš hořce nevyplácí.

Písomnú časť skúšky môžem pokojne hodiť do krabice s označením : " Veľmi nepríjemné", kde nepochybne patrí aj písomka z MAA1. Pokiaľ nemáte test na 100%, postup k ústnej časti závisí na vašich vyjednávacích schopnostiach a schopnosti orientovať sa v problematike. Na ústnej časti je však doc.Klika príjemný a nič už nehrotí.

Pro studenta je složité, aby odhadl své možnosti na to, o jakou známku se má u ústní zkoušky snažit.

Zkouška je na poměry FJFI velmi neobvyklá. Vlastně se nazpaměť naučíte klíčové pojmy a příklady a máte to. :D Takto jednoduché to však bohužel není. V písmce jsou namíchané teoretické a počítací příklady. Na konci je jeden přílad, který stačí v časovém limitu jedné hodiny rozpočítat (obykle se jedná o nejakou parciální diferenciální rovnici a vy pak dopočítáváte ty dlouhé konvoluce.) Vše musí být precizně, přesně. Tedy tak to platilo velmi dlouho. Na konci zkouškového už doc. Klika uznával i ne zcela dopočítané příklady. Teorii však chtěl pořád přesně.

Zkouška začíná písemnou částí, která se skládá z klíčových pojmů a klíčových příkladů, je požadována 100% správnost (kromě posledního příkladu, ten nemusí být dopočítán, musí však být spravně začatý), což je hlavní důvod poměrně malé průchodnosti u tohoto předmětu, občas lze však drobnou chybu opravit na začátku ústní části (hlavně u příkladů se vyplatí napsat do testu alespoň obecný postup řešení). Na začátku ústní musí všichni, co prošli, dopočítat poslední příklad z testu. Pak si lze vzít E a nejít na ústní část. Pokud chcete známku lepší, řeknete si, zda chcete zkoušet na znalosti z přednášek (známky C, D), nebo dokazovat/vymýšlet něco nového (známky A, B). Na ústní už je celkem příjemná atmosféra a zkoušející je milý a pomáhá, hodnocení je objektivní.

Zápočet dostává za malé písemky, které se píšou na cvičení každý týden. Příklad na ně se vybírá z domácích úkolů, na které máte týden. Zkouška není až tak těžká co se týče toho, co množství učiva, které se musíte naučit. Těžkou z ní udělá ten fakt, že toto relativně schůdné množství látky se musíte naučit na 100%. Písemka se skládá z několika příkladů a máte na ni 60 minut a musí být napsaná na 100%, abyste prošli dál.

Nemyslím si, že by písemný test vypovídal o znalostech a schopnostech studenta a o tom, že si z předmětu něco odnesl. Spíš vypovídá o ochotě se něco naučit nazpaměť a vzhledem ke krátkému času i o práci pod stresem.

Systém minitestů na cvikách byl dobrý a nutil studenty připravovat se průběžně, ovšem často jen první polovinu semestru. Je škoda, že za body získané nad těch šest (šest bylo nutných na zápočet) nebyly nějaké výhody (ke zkoušce). To by studenty motivovalo v pečlivé příprav pokračovat. Zkouška mi přišla jako opravdu nepovedený způsob zkoušení znalostí nabytých přes semestr. Na písemný test bylo pouze 60 minut času a opravdu se to kolikrát nestíhalo. Za perfektní znalost všech definic, všech tvrzení, jednoduchých důkazů a typových příkladů se dalo dostat E (bez ústní části zkoušky). Zkouška mi přišla nevyvážená, v testu nebyl příklad z každé kapitoly, ale prostě jen jeden příklad. Stejně tak s definicemi a větami. Bylo hodně o náhodě, zda zadání sedlo nebo ne. Nelíbí se mi ani nulová tolerance chyb, chybu udělá i člověk, co tomu rozumí a je třeba jen nepozorný nebo nestíhá. Osobně bych rozhodně upřednostnila povinné písemnou (počítací) i ústní (teoretickou) část zkoušky, zkoušení všech vykládaných kapitol a rozumně nastavenou mez úspěšnosti (třeba 50%). Ovšem zkoušet v rozsahu probíraného a ne nad rámec. Průchodnost zkouškových termínů byla ze začátku semestru kolem 20% a s blížícím se koncem zkouškového rapidně stoupala. Z toho, co jsem slyšela od spolužáků, procházely chyby, za které se na prvních termínech bez diskuze vyhazovalo. I tak je úspěšnost zatím (na konci února) pouze 38/73. Zkouška v osm hodin na mě byla nepříjemně brzy ráno.

Tento předmět je z mnoha profláklých předmětů, kterým vás starší ročníky straší. Neustále slyšíte, jak za chybějící čárku letíte, jak se vyhazuje jak na běžícím páse atd. K dispozici je seznam pojmů a příkladů. Kdo si pojmy vypracuje, příklady spočítá, NEMŮŽE tu zkoušku neudělat aspoň na E. Každý test v našem ročníku byl přesně vytvořen podle těchto pojmů, maximálně otázka byla postavena malinko jinak, než je v pojmech napsána. Všechny příklady, které nebyly explicitně napsány, ale byly v seznamu zmíněny implicitně pouze popisem, jsme počítali na cvičeních - to je obrovský rozdíl oproti mnohým fyzikám, kdy se odcvičit nestíhalo a člověk to musel počítat pak někde sám, nebo oproti analýzám, kde na testu mohlo být prakticky cokoliv. V životě jsem nepotkala zkoušejícího, který by se tak moc snažil zkoušku dát co nejvíce lidem. Postupem zkouškového byl čím dál mírnější a speciálně můj test musel opravovat s jedním okem zakrytým a s druhým vypíchnutým, protože řešení, která nebyla úplně dokonalá, mě nechal dopracovat po opravení testů a kdejakou nedokonalost vlídně přehlédl. Největším strašákem určitě není zkoušející, je to psychické vydeptání, do kterého se sám člověk dostane po mnoha děsivých historkách, kdovíjak to na zkoušce nechodí. Pod takovým tlakem se pak nepřemýšlí nejlíp, ale opět - zkoušející je maximálně shovívavý i co do počtu pokusů. Úspěšně složit zkoušku z RMF je jednodušší než udělat zkoušku z analýzy. Jen se člověk nesmí za žádných okolností vystresovat a musí si precizně vypracovat každý bod zadaného seznamu a pokud možno navštěvovat cvičení, aby měl zápisy z příkladů - hlavně na konci semestru.

Zápočet se získal za každotýdenní malé testy. Jejich zadání bylo publikováno předem, ze 4 příkladů byla vždy vybrána 1. Považuji to za dobrý způsob, jak být stále připraven na cvičení. Písemná část zkoušky je složená z předem publikovaných požadovaných definic, vět a příkladů. O to míň času na test je, navíc je požadovaná absolutní správnost. Ústní část je volitelná.

Zkouška je divně koncipovaná. Požadavky na E jsou sice jasně dané, nicméně 100% znalost v testu mi nepřijde jako dobrý ukazatel. Každému může něco vypadnout, udělat chybku, nebo při zpracovávání některých příkladů nepoužije nějak předpoklad, či nějaký dílčí krok, a už to může znamenat nekompromisní vyhození. A pak to známkování - po tak náročném učení a stresu už se málokomu chce pokračovat na lepší známku, radši si vezme E a jde. A obecně je zvláštní, že na známky A,B se většinou nechávají zkoušet ti, kteří mají Funkcionální analýzu. Známkovat první dva stupně podle toho, co člověk "nově" vymyslí, je divné. Dle mého by A měl dostat student, který látce výborně rozumí a zvládne třeba i ty těžší důkazy.

Zkouška je už hodně komentovaná v předchozích ročnících ankety a doc. Klika svůj přístup (z mého pohledu dobře) obhajuje. Hodina na písemku je opravdu hraniční, zvlášť když všechno musí být napsáno důsledně.

Zkouška je velice kontroverzní část. Testy jsou tipu všechno nebo nic. Ale některé chyby jsou uznávané a jiné jsou absolutně podivně neopravitelné. Osobně jsem takovou chybu neudělal, ale mi nefér, když vyhazoval lidi s chybama které já považuju za malé a dával šanci lidem, kteří napsali absolutní blbost (nosič diracka je nekonečno?, nevím jestli to dotyčný udělal, ale vybavoval se s ním o tom dlouho). Co se týče volitelné ústní, je to velice milý krok vůči těm kteří nemají vůli, nebo čas se učit úplně vše (i když nárok na E je obrovský, ne všichni studenti maj čas na matematiku). A ta podivné tendence toho, že A a B mají z větší části pouze studenti co mají funkcionální analýzu mi přijde velice zvláštní (nefér), není hezké, že student co chce dobrou známku z tohoto předmětu, téměř musí dělat další velice náročnou matematiku.

Způsob zakončení zkoušky poměrně lehkými úlohami, u nichž je však třeba stoprocentní znalost, nepovažuji osobně za úplně šťastnou volbu. Osobně bych preferovala úlohy složitější s možností splést se a po diskuzi úlohy opravit. Takto člověk při několikátém pokusu radši bere horší známku, tj. E, a bojí se vyzkoušet na něco lepšího.

Systém zkoušení - abyste mohli odejít s E musíte na 100 % správně napsat písemku z klíčových pojmů a příkladů je poněkud nešťastný, spletete se a smůla. Na písemku není moc času, nelze odhadnout zda se bude skládat z 6 teoretických "pojmů" nebo tam bude 6 příkladů či nějaká kombinace. Celkově mi přišly písemky na různých termínech dost nesrovnatelné. Náročnost písemky na E způsobuje, že většina studentů kteří jí projdou už nemají ambice jít na ústní a snažit se o lepší známku. Bezpochyby nejnáročnější předmět který jsem na jaderce absolvovala.