Šťovíček Pavel prof.Ing. DrSc. - [01MMF] Metody matematické fyziky

Je dobré mít s sebou skripta a zapisovat si jen věci navíc, pak to jde mnohem lépe stíhat.

Na struktuře definice-věta-důkaz se nedá prakticky nic zkazit.

I když by to u něj člověk nečekal, je daleko lepším cvičícím než přednášejícím. Asi zkrátka dostatečně dobře rozumí matematice a umí nacházet protipříklady na nejrůznější hlouposti, které mu studenti zkoušejí tvrdit.

Není ras. Když se s ním vyvolaný u tabule začne handrkovat, že ten a ten krok by se dal udělat také lidsky a ne přísně podle definice, je shovívavý k oběma úhlům pohledu.

Příklady byly dobře vysvětlené a zapsané. Studentům u tabule pomáhá.

Ústní komunikace s ním je velmi obtížná. Odpovídá na otázky vyhýbavě a dost tiše, není jasné, co si myslí (z "No dobře." to vyčíst moc nejde). Na tom by měl pracovat.

I když se u některých příkladů (jako regularizace zobecněných funkcí pomocí limit) opakuje pořád to samé schéma, uvítala bych, kdyby se ty "zřejmé" kroky nevynechávaly. Často jsem pak nevěděla, která bije a co zrovna provádíme.

Jak se ostatně píše i v předmluvě skripta, přednáška z MMF kopíruje příslušné kapitoly učebnice V. S. Vladimirova, a to včetně partií, které ve skriptu nejsou obsaženy. Kdo se tedy chce stejně jako já při učení navíc zdokonalit v ruském jazyce, nechť si v knihovně půjčí Uravnenija matematičeskoj fiziki.

Skripta jsou velmi dobrá. Nepokrývají samozřejmě úplně celou látku, zbytek je potřeba se naučit z vlastních zápisků.

skripta + zápisky ze cvičení a hodin

Zápisky a skripta stačily.

Látky je na šest kreditů vážně neskutečně hodně -- kdyby se to člověk měl naučit včetně všech důkazů, je to nejnáročnější matematická zkouška bakalářského studia a zaslouží si deset kreditů. Naštěstí se dá projít i s neúplnými znalostmi. Jen nám asi budou časem chybět.

Po ohlášení, že jdu na C, po mně nebyly vyžadovány žádné důkazy, což bylo příjemné. Ačkoli se totiž obvykle důkazy učím (abych vše uměla "na 100%"), v případě MMF bylo látky tak strašlivě mnoho, že jsem to po pěti dnech vzdala. Všechny čtyři analýzy se daly naučit během dvou týdnů. MMF ne.

Po zvládnutí písemné části (obvykle nějaký příklad podobný těm ze cvičení, i ze začátku)následovala ústní. Na C stačí mít dobrý přehled ve větech a definicích a pro lepší známku je třeba umět i důkazy.

Tomu, co přednáší (i lecčemu dalšímu) zřejmě opravdu rozumí.

Klid. A látce rozumí a umí ji vysvětlit na požádání polopatičtěji.

Srozumitelný zápis a výklad, ochotně odpovídá na otázky.

Měl by začít hodit na přednášky připravený. Když přijde na hodinu a neví, který předmět teď má, je to trestuhodné. Kdyby se na přednášky opravdu připravoval, nestávalo by se, že deset minut mlčky zírá na tabuli a neví, jak dokončit důkaz. (Nestávalo se to pořád, což je potřeba připsat tomu, že je opravdu kapacita.) A přednáší poněkud nezáživně -- především působí, že jeho samotného látka hrozně nudí, což se nemůže nepřenášet na studenty. A bylo by dobré, kdyby do přednášek častěji vkládal nějaké intuitivní představy, proč a jak platí to, co si následující půlhodinu budeme dokazovat.

Přednášející popisuje tabuli ve dvou vedle sebe umístěných sloupcích. Když dopíše první sloupec, spustí tabuli dolů, aby mohl pohodlně začít psát na začátek druhého sloupce. Tím se však zakryje spodní konec prvního sloupce a studenti, kteří si píšou poznámky, náhle nevidí, co mají psát. Tento jev je opakovaný a i když není příliš závažný, pravidelně nám trhal nit výkladu (museli jsme se pak k nedokončenému zápisku vracet ve chvíli, kdy už výklad byl někde jinde a tabule byla opět povytažená nahoru). Mimo to bych uvítala tu a tam ukázat trochu, řekněme, nadšení do učiva. Vybavuje se mi např. výklad pana tajemníka, který byl srovnatelně náročný na studentovy mozkové závity, ale bylo zřejmé, že přednášejícího to velmi baví.

Účast na cvičeních bych vřele doporučila všem, kdo chtějí udělat zkoušku. Příklady jsou relevantní a dobře vybrané.